Informace o dobrodružství

Kapitola I.

Slunečné císařství

Z východu je ohraničeno velkými jezery a nepředvídatelnými bažinami, na jihu a západě je omývá moře, pouze ze severu se nad zemí tyčí vysoké hory – není tedy divu, že zdejší stát nese tak poetický název, neboť opravdu je od rána do večera celá zem sluncem prosvícena. Naštěstí jsou zdejší kraje hustě porostlé lesy, obklopeny rozlehlými jezery a od moře vanou příznivé větry, proto není zdejší císařství vyprahlé jako nekonečné pouště daleko na jihu, naopak bere si ze slunce jen to nejlepší.

Celé zemi se neskutečně daří v zemědělství, často je každý region na něco specializovaný (na jihu jsou to olivy a víno, na severu ječmen či brambory), ale díky své rozloze pokrývá císařství spousta různorodých krajin a tak zde naleznete spoustu rozličných odvětví.

Císařství ale nebylo tak velké vždy. Je to však již hodně dávno, kdy se původním obyvatelům z Železného kraje podařilo dobýt okolní království a sjednotit je pod jednu vlajku. Naštěstí byli dávní vládci císařství natolik moudří, že brzy zajistili nově dobytým krajům stejná práva jako svým původním podřízeným, a vyhnuli se tak občanským válkám a krvelačným půtkám mezi císařským lidem. A síla ve velké jednotě, technologický pokrok vzájemnou pomocí a moudrá slova císaře byli natolik nezpochybnitelnou silou a výhodou, že nikdo nevzdoroval a císařství zůstává jednotné.

Jako jeden stát působí pro okolní země, vnitřně je rozděleno do třinácti oblastí. Rozložení krajů vyhází z přirozených hranic původních království před dobytím, dnes však mají pouze organizační účel. Každý z regionů má svého správce, který se stará o svůj kraj a zodpovídá se císaři. Stejně tak má svou regionální pravomoc a své úředníky. Dvanáct regionů se nachází na velké kontinentální části císařství, jeden region je pak ostrovní kraj.

Kraje Slunečného císařství

Železný kraj

Původní království, ze kterého vzešlo nynější císařství. Tato část byla hodně bohatá na železo a zároveň se nacházela i jinde než jen v horských oblastech, takže zdejší lid se nesnažil využít nalezený kov pouze pro kutání v dolech, ale používal jej pro různé přístroje a nástroje, mimo jiné i pro zbraně. Rozhodující však byl technologický náskok zdejšího kraje, díky němuž zvítězili nad ostatními královstvími.

Nachází se zde císařské město Slunostěn (původní název byl Plánička, ale bylo přejmenováno 160 let nazpět císařem Otakarem IV. Budovatelem). Je to unikátní nádherné a na historii bohaté město, ve kterém je i císařský palác.

Vládce Železného kraje však není císař, je to samostatně volený správce a jeho sídlo je v Novoměstě, které je i hlavním městem celé provincie.

Horský kraj

Sousední region Železného kraje, nachází se v nejsevernější části císařství a jeho plochu povětšinou zabírají strmé a vysoké Dračí hory. Vedle divokých potvor, který daly pohoří název, se zde také nachází velké množství nerostného bohatství a tak není divu, že kraj je plný dolů, továren a alchymistických dílen.

Hlavním městem je Horobydlo a je to nejvýše umístěné krajské město v celém císařství. Legendy praví, že tohle město postavili sami obři na základech hnízda velkých bouřkových orlů. Leckdo se této povídačce může smát, ale jakmile by spatřil na vlastní oči město vytesané do skal a koupající se v mračnech, hned by místopřísežně prohlásil, že tomu nemohlo být jinak.

Ledový kraj

Na západ od hranic Horského kraje se Dračí hory začínají postupně drobit na menší a stále stejně nebezpečná drobná skaliska, mezi něž se mísí chladivá voda Severního moře. Ledový kraj sestává především ze stovek malých ostrůvků, fjordů, ledovcových plání a kusu pobřeží. Kvůli mrazivým vírům je tato provincie zemí takřka věčného sněhu, ale vděk tomu i velmi otužilých obyvatel.

Většina krajanů žije na pobřeží blízko hlavního města Mrázochrámu nebo tajemného poutního místa Černoděr, což je hluboká díra v zemi, ze které vychází teplo a o které se traduje, že navazuje na tajemné chodby vedené pod celým zemských povrchem.

Kraj u sedmi jezer

Na jih od Horského kraje tvoří východní hranici císařství Sedmijezeří. Zdejší dominantou je sedm obřích jezer, které jsou zdrojem potravy, bohatství, ale také nesčetně bájných historek a dohadů. V každém z nich je prý podvodní palác postaven z perel, mušlí a rákosu a třeba bylo podniknuto již mnoho výzkumných výprav, žádná z nich to nepotvrdila. To prý má císař s podvodním národem tajnou úmluvu a tak pravda nikdy nevyjde na světlo.

Západní část jezer jsou dokonce vyhledávaným odpočinkovým místem bohatších císařských obyvatel a rádi zavítají i do honosného města Perleťov. Východní část kraje už tak oblíbená není, neboť je prostoupena zrádnými mokřinami, které ale tak tvoří přirozenou hranici vůči případným nepřátelům.

Křišťálový kraj

Mezi Železným regionem a Sedmijezeřím se nachází Kraj křišťálový. Ještě až sem sahá mohutné severní pohoří, zde však v drobnější míře a přecházejí zde do menších skal, ve kterých jsou k nalezení stovky jeskyní. V těch se pak nachází druhé největší bohatství tohoto kraje a tím jsou ty nejrozmanitější křišťály a diamanty na světě.

Tím prvním bohatstvím této provincie jsou zdejší umělci, kteří s drahými kameny dokáží dělat učiněné divy. Většina z nich žije v hlavním městě Bižu a o mnohých z nich se traduje, že jsou to utajovaní potomci permoníků, kteří se prý stále schovávají v křišťálových jeskyních.

Kraj lesů, luk a hájů

Mnohem častěji se mu však říká pouze Lesní kraj. Zdejší oblast bývá také často popisována jako nejnádhernější a nejklidnější místo na světě, nebo zahrada bohů. Nenachází se zde žádná města v tom pravém slova smyslu, vše je budováno v souladu s přírodou, takže i sídelní místo správce Květolist je vyšlechtěno s touto ideou a rozléhá se v korunách Květolistového lesa.

Prý soulad s přírodou vede až k takovým věcem, že se na těchto místech příroda probouzí, stromy zde pochodují a obyvatelé mluví se zvířaty.

Kopcovitý kraj

Na západ od Lesního kraje a na jih od Železného se nachází Kraj kopců. Tato drobně zvlněná zem je bohatým sadem, plodným polem a domovem nejlepších kuchařů. Ne nadarmo se říká, chceš-li poznat, co je to opravdu jídlo, vyraz do Kopců.

Hlavním provinčním městem je Horní a dolní Kopcov a vedle výtečného koření a tabáku je také znám letním sídlem císařské rodiny, kteří do tohoto pohostinného kraje zajedou každou volnou chvíli.

Kraj řemeslníků

Dříve se tento region jmenoval Kraj bílých skal pro svá pískovcová skaliska, ale velmi rychle přešel ve známost a nakonec i formální používání nynější název, neboť provincie těží ze skvělého umístění mezi ostatními regiony a pomocí svých činorodých obyvatel vydává z produktů okolních zemí to nejlepší. Je to také země vynálezců a umělců a ti nejlepší z nich se rodí v Bílozdi, v praktickém a rozlehlém městě postaveném ze zdejšího nezaměnitelného kamene.

Solný kraj

Na jih od Kraje řemeslníků a Kopcovitého regionu se nachází Solný kraj. Je to až k nevíře, ale zdejší lidé se naučili tuto surovinu vydobýt takřka ze všeho a následně celé císařství ocenilo výhody této nenahraditelné ingredience. Hlavní obchod a zločin se zde točí okolo soli, ale spolu s ní zde kvete také další obchod, především potravinářského charakteru.

Hlavním městem je Solnohrad a povídačky tvrdí, že správcův hrad je postaven na velké hroudě zlata. Kolují totiž zvěsti, že sůl se leskne přece proto, že v sobě obsahuje malinkaté kousky zlata. Takže někdy na dně, na konci solných dolů se musí objevit zlaté žíly.

Pobřežní kraj

Západní část pevniny pak uzavírá Pobřežní kraj s hlavním městem Vlnolam. Tato země dala světu ty opravdové námořníky, mořeplavce a někdy i piráty. Zde se naučili krotit nespoutaný mořský živel a podvolit si k vlastním potřebám.

Z těchto končin vyplouvá do světa nejvíce lodí, ale zároveň jich sem také nejvíce připlouvá. Je tedy pochopitelné, že spolu se zahraničním zbožím se sem také dostanou věci v císařství ne zcela běžné, takže Pobřežní města jsou plná roztodivností a bizarností.

Vinný kraj

Region proslavený svou výtečnou pochutinou. Vinnou révu zde naleznete na každém kroku a snad jen zdejší sommeliéři se vyznají ve všech odrůdách a ročnících, které se zde vedou.

Vděk slastné tekutině se nadneseně tvrdí, že Hroznová Lhota patří mezi nejveselejší sídelní města. Je radostné tomu uvěřit, protože provincie má i velmi výhodnou polohu. Ze západu začíná jižní hranici císařství a přes Středové sem vanou teplé větrné proudy.

Olivový kraj

Tento region uzavírá jižní hranici císařství a ve zdejším suchém přímořském ovzduší se výtečně vede olivám. Zároveň zde vzkvétá zahraniční obchod, což sice navyšuje životní úroveň, ale zároveň to sem láká velké množství zlotřilců.

Není tedy divu, že v pestrém sídelní městě Olivojlu zaslechneme častěji cizince.

Korálový kraj

Nejpozději připojená provincie celého císařství. Na rozdíl od ostatních regionů se Korálový kraj nenachází na stejné pevnině jako ostatní země, ale jedná se o samostatný ostrov. Mezi ostatními obyvateli císařství občas kolují pomlouvačné fámy, že je to kraj divochů, nezkrocený sil a dřívějších civilizací. Že je nejvyšší čas, aby císař i tomuto regionu vtiskl ráz technicky vyspělé země jako zbytku císařství. Jedná se však spíše o pomluvy, Korálový kraj je na srovnatelné technické výši, pravdou však zůstává, že místy si zachovává i svůj původní folklór, jako například kolonie Vodních lidí na západě ostrova. Není ale nejmenších důvodů strachovat se, všichni jsou loajální císaři.

Hlavní město korálové provincie se jmenuje Vodostav a říká se, že ty nejkrásnější ze zdejších budov jsou památka na původní obyvatele. Těm je však dávno konec a na ostrově vládce císař.


Vzhledem k tomu, že císařství je sjednocením velkého množství těchto rozmanitých zemí a všem tato pospolitost prospívá, nedá se říct, že by se někde objevovala nevraživost vůči různým rasám či vyznáním. Většina císařských již dávno pochopila, že naopak tyto rozdíly dopomohly císařství k větší slávě, pokrokům a blahobytu.

Kapitola II

Vinný kraj

Vinný kraj tvoří spolu s Olivovým krajem většinu jižní hranice Slunečného císařství a jejich břehy omývá Středové teplé moře. Díky tomu mají oba kraje velmi příjemné podnebí. Ve Vinném kraji po většinu roku teploty neklesají pod nulu, kdy v létě se teploty šplhají nad třicet stupňů a léta bývají obvykle suchá. Naopak zimy jsou většinou bohatší na dešťové srážky, které jen ve vyšších polohách přecházejí ve sněhové, ale sněhová pokrývka se ve zdejším kraji obvykle příliš dlouho neudrží.

Povrch kraje je obvykle rovinatý nebo mírně zvlněný a původně ho pokrývaly světlé převážně stálezelené lesy, které během staletí na mnoha místech ustoupily obilným lánům, vinicím a pastvinám.

Dnes je kraj proslavený především právě díky vínu, které se tu pěstuje doslova na každém kroku a každý zámožnější sedlák má vlastní vinici, o které bude tvrdit, že plodí nejlepší víno ve vsi a širokém okolí. Ani nejlepší sommeliéři v Ústí neznají do detailu všechny odrůdy a ročníky, i když vám budou tvrdit, že ano. Za nejlepší vína se ale obecně považují odrůdy pěstované v okolí Hroznové Lhoty a pak vína z Doliny.

Vinný kraj je ale také obilnicí země, což už je známo méně. Díky příjemnému a teplému podnebí se tu obilí dobře daří a tak jsou především v údolích kolem řek vidět rozlehlé lány obilí. Není proto divu, že v kraji na každém druhém vhodném kopci stojí větrný mlýn. Vodní mlýny tady příliš nepotkáte, protože vhodných vodních toků tu není dost.

Vinným krajem protéká trojice velkých řek pramenících na severu v Kopcovitém kraji, Lužná, Bystrá a Černá. Největší z nich je Lužná pramenící nedaleko Horobydla a protékající přes Hroznovou Lhotu. Do moře se vlévá v Modrém zálivu. Všechny tři řeky tvoří hlavní dopravní tepny kraje. Jejich dolní toky jsou totiž většinou klidné a široké, takže umožňují klidnou a bezpečnou plavbu. Není proto divu, že jejich vody brázdí množství říčních lodí, člunů a vorů dopravujících ze severu dřevo, kůže, vlnu, sůl a další produkty. Na sever naopak putuje mouka, obilí a produkty z řemeslnických dílen ve městech na pobřeží a zboží z exotických zemí na jihu.

Vinný kraj patří mezi nejblahobytnější a nejzámožnější kraje a je to vidět i na venkově. Statky jsou rozlehlé a výnosné a i nádeníci na nich pracující se mají docela dobře. Ve zdejším kraji je obvyklé, že statky patří zámožným rodinám, šlechtě, případně podílnickým gildám, pro které je spravuje najatý správce, zatímco si majitelé užívají pohodlnějšího a luxusnějšího života ve městě. Největším městem kraje není Hroznová Lhota, ale města na pobřeží, kde se soustřeďuje loďařství, bohatí kupci a zámořský obchod s dalekými jižními zeměmi. Největší z nich je Ústí, kde se zastavují nejen obchodní koráby plavící se podél pobřeží a říční lodě plující po Lužné, ale také velké zámořské koráby připlouvající z dálného jihu, kde vládnou černé kmeny klanící se podivným bohům. Většinu obyvatel Vinného kraje tvoří lidé, jak původní jižané, tak přistěhovalci ze severu. Kromě lidí žije ve vnitrozemí početná hobití a kudůcká komunita v okolí Doliny. Do lesů na severovýchodě často zabloudí elfové z Lesního kraje. Přístavy na pobřeží jsou díky lodnímu ruchu plné cizinců a jiných ras, takže v nich vládne kosmopolitní atmosféra.

Kapitola III

Horský kraj

Horský kraj spolu s Ledovým tvoří severní hranici Slunečného císařství. Oba kraje omývá Severní ledové moře, které si svůj název rozhodně zaslouží, protože severní pobřeží kontinentu omývá studený mořský proud přicházející od pólu. I v létě jsou jeho vody studené a ani ten nejodolnější plavec v něm příliš dlouho nepřežije, v zimě je pak moře plné ledových ker a v některých místech dokonce i zamrzá.

Většinu povrchu obou provincií tvoří Dračí hory. Nejvyšší část pohoří dosahující výšky až kolem 5000 metrů leží v Ledovém kraji a směrem na východ se pohoří mírně snižuje. Nejvyšší vrchol východní části pohoří, Wysoki Rog (Velký roh), tyčící se nad zátokou Wielka zatoka (Velká zátoka) už dosahuje pouze 3000 metrů. Většina z vrcholů ale dosahuje výšky mezi 2000 a 3000 metry. Díky své rozlehlosti Dračí hory prakticky rozdělují kraj na dvě nestejně velké části. Severní část je charakteristická svým drsným podnebím. V zimních měsících ji často bičují studené sněhové bouře přinesené větry od pólu. I léta jsou zde chladnější a výrazně vlhčí než na jihu. Jižní část kraje se vyznačuje kontinentálním podnebím. Díky tomu, že leží ve srážkovém stínu Dračích hor, jsou zdejší léta teplejší a sušší než na severu. Zimy jsou tu ale stejně chladné jako na severu, ale s menším množstvím srážek.

Severní svahy Dračích hor spadají poměrně prudce do vrchoviny, jejíž vrcholy dosahují maximálně šesti set metrů nad mořem. Kopce pokrývají celou oblast mezi horami a pobřežím a díky jejich výšce jsou pokryty především hustým severským lesem. I v nižších polohách převládají jehličnaté stromy, hlavně jedle a smrky, doplněné o břízy a vrby. Směrem k vrcholům kopců přibývá smrků a v nejvyšších partiích je střídá pouze kleč a keře. Kopce jsou protkané hustou sítí dravých potoků, říček a řek, které stékají v kaskádách a vodopádech z Dračích hor. Začátkem léta, když v horách tají sněhy, se proměňují v divoké, rozbouřené a mnohdy téměř nepřekročitelné proudy bílé zpěněné vody.

Sever je domovem původních obyvatel zdejšího kraje – barbarů. Ti zde žili už před příchodem Císařství a svému pohlcení se dlouho a urputně bránili, ale nakonec podlehli. Barbaři stále žijí svým tradičním stylem života v hradištích, obvykle postavených na kopci, tvořených dřevěnými i kamennými, velmi často částečně zahloubenými, domy. Každé hradiště obývá jeden klan tvořený různým počtem rodin. Malé klany mají i méně než půl tuctu rodin, velké jich můžou mít i několik desítek a několik hradišť. Hlavním zdrojem obživy klanů je lov v lesích a rybolov, za kterým se vydávají na svých dlouhých dřevěných veslicích. Kromě toho se věnují chovu dobytka, hlavně chovu skotu a ovcí.

Jižní strana Dračích hor se v kaskádě několika postupně se snižujících hřebenů svažuje do kopcovité krajiny pokryté mozaikou jedlovolistnatých lesů střídajících se s loukami a pastvinami. Zdejší vrchy jsou o něco nižší než na severu a údolí mezi nimi jsou širší a ne tak sevřená strmými stěnami jako na severu. Díky tomu je častěji vyplňují smíšené lesy, louky a pastviny, nebo malá jezera. Jižní část Horského kraje je domovem směsici lidí, jak přistěhovalců ze Železného kraje, tak i původních kmenů. Většina se jich živí těžbou a zpracováním dřeva, ať už na výrobu dřevěného uhlí pro doly, na výrobu řeziva nebo na výrobu nesčetných výrobků z něj. Kromě toho se na venkově chová dobytek a pěstují odolnější druhy ječmene, žita a zeleniny.

Jak ví v Císařství každé malé dítě, tak Horský kraj je proslavený především svými doly. Železo těžené a zpracované v Horském kraji má jenom tu nejlepší pověst. Málokdo už ale ví, že v kraji se kromě železa těží i další kovy a suroviny, například měď, cín, stříbro, drahokamy a mramor. Doly, zpracování kovů a obchod s nimi živí většinu obyvatel ve městech kraje, ať už se jedná o horníky, jejich dodavatele, nebo zpracovatele kovů. V hlavním městě kraje lze najít ty nejlepší kamenické a hornické mistra a existuje tu i univerzita věnující se jejich přípravě. Kromě toho se v kraji těží i síra v městečku zvaném Sirné Doly. Městečko, které po síře dokonce získalo své jméno, leží na severozápadě kraje nedaleko pobřeží a je hlavním zdrojem této suroviny a výrobků z ní pro celou říši.

Ve střední části Horského kraje je několik trpasličích měst. Jedná se o typická trpasličí podzemní města, do kterých se vždy vstupuje mohutnou kamennou bránou, ke které vede dlážděná silnice. Brána samotná je pak chráněná buď vodním, nebo suchým příkopem, přes který vede padací most. Trpasličí města žijí především z těžby železa, mědi, cínu, stříbra a drahokamů a výrobků z nich. Kromě toho trpaslíci na horských loukách pasou polodivoká stáda ovcí, která na zimu částečně poráží a částečně nahánějí do chráněných údolí. Císařství považuje trpasličí města za svoji součást, ale v praxi to tak úplně není. Trpaslíci jsou na svém území faktickými a jedinými pány. V minulosti trpaslíci kvůli rozpínavosti Císařství svedli mnoho bitev, které nakonec vyústili v sepsání smluv, které fakticky z Císařství a trpasličích měst vytvořili federaci propojenou množstvím vzájemných smluv a dohod. Faktem ale zůstává, že i přesto, že jsou trpaslíci obklopeni Císařstvím ze všech stran, na svém území jsou neomezenými pány. Trpaslíci například na svém území vybudovali a udržují jednu z hlavních spojnic mezi jižní a severní částí kraje, tzv. Trpasličí silnici, která jako jedna z mála spojnic umožňuje překonat průsmyky Dračích hor.

Hlavním město provincie Horobydlo je nejvýše položené krajské město v celém Císařství. Nachází se totiž na a uvnitř jedné z menších hor na okraji Dračích hor. Nejvyšší místo města, Větrný chrám, se totiž nachází celých 1200 metrů nad mořem. Legendy praví, že tohle město postavili sami obři na základech hnízda velkých bouřkových orlů. Pravdou je, že město zde existovalo už před příchodem lidí z Císařství a nikdo vlastně neví, kdo ho postavil. Město je částečně vytesáno ve skále, částečně vybudováno z obrovských kvádrů na přirozených i umělých terasách a je tak skutečným divem zdejšího kraje.

Cestování v kraji je možné hlavně po několika dlážděných silnicích, které jako jediné umožňují ve zdejším náročném terénu pohodlné cestování mezi největšími městy. Kromě toho se pro dopravu na jih využívají střední toky několika řek pramenících v Dračích horách. Horní toky mající charakter dravých horských řek jsou pro plavbu příliš divoké a používají se maximálně pro plavení dřeva.

Kapitola IV

Kraj Sedmi jezer (Sedmijezeří)

Kraj U Sedmi Jezer, také nazývaný kraj Sedmi jezer nebo Sedmijezeří je největším a současně nejdelším krajem celého Císařství. Na severu ho ohraničují vrcholky Dračích hor a na jihu pak kopce Olivového kraje. Díky své velikosti je to asi vůbec nejrozmanitější kraj celého Císařství.

Mapa sedmijezeří

Jak už napovídá jméno, najdeme tu sedm jezer, která tvoří dva oddělené systémy na hranici kraje a Císařství a divokých Východních zemí. Na severu je to čtveřice začínající jezerem M'ngoro. Z něj na sever vytéká Hraniční řeka přes Malé jezero do jezera Nalogowy, horní tok řeky je studený, divoký a bouřlivý, jak se prodírá úzkými soutěskami Dračích hor. Za Dlugym jezerem se tok uklidňuje a od Severní hráze je v letních měsících i splavný pro menší říční lodě.

Jižní trojice jezer je spojena Velkou východní řekou. Velká východní řeka vytéká z jezera W'ala a sérií vodopádů a divokých sevřených peřejí teče do jezera S'awala, ze kterého už méně divokým, ale stále nesplavným tokem, pokračuje do Dlouhého jezera, za nímž se pomalým mohutným tokem valí na jih do Olivového kraje, kde se v rozlehlé deltě vlévá do Středového teplého moře. Sever kraje má horský až skandinávský charakter. Podnebí je tu poměrně chladné díky východním výběžkům Dračích hor i podhůří Křišťálových hor. Dwojaka Góra, nejvyšší vrchol Dračích hor v Jezerním kraji, dosahuje výšky 2500 metrů, ale obvyklá výška ostatních vrcholů se pohybuje mezi 1500 a 2000 metry. I díky tomu je sever kraje v zimě díky sněhu v průsmycích hlavního hřebene mezi Horským krajem a jezerem M'ngoro prakticky odříznutý od světa. Jedinou spojnicí je cesta ze Severní Hráze podél Hraniční řeky k přístavu v Hraniční, který ale během pokročilé zimy zamrzá.

Sever kraje je domovem především barbarským kmenům příbuzných těm z Horského kraje a malým rodinným klanům krollů lovících v údolích hor. Není také nic neobvyklého narazit na trpasličí prospektory a lovce, ale největší trpasličí komunita se zdržuje v podhradí Hranice, obrovské pevnosti střežící kupeckou stezku na východ a také nechráněnou část hranice mezi jezery M'ngoro a W'ala. Je to kraj plný kopců, roklin a desítek prudký potoků, bystřin a říček odvádějících své vody do jednoho z obou jezer.

Jižní okraj Dračích hor spadá do kopcovitého kraje pokrytého hustým, především smrkovým a borovicovým, lesem zvaného Kawan'go, který je od nepaměti domovem lesních elfů. Je to kraj rozeklaných a divokých kopců, roklin a údolí, ve kterých sem tam jehličnaté stromy střídají břízy a suchomilnější listnáče. Díky tomu, že kraj leží ve srážkovém stínu Dračích a Křišťálových hor, není příliš vhodný pro intenzivní zemědělství, a proto tu najdeme jenom málo lidských usedlíků. Většina jich žije v podhůří hor na okraji hvozdu a věnuje se především pastevectví ovcí a koz, jednoduchému zemědělství a drobným řemeslům. Kromě toho se na jižních svazích Dračích hor nachází několik menších ložisek kovů železa, cínu a mědi, která živí menší komunity horníků, tavičů a kovářů. Nelze je ale srovnávat s železným krajem.

Samotný hvozd Kawan'go obývají prakticky pouze elfové, podobně jako jejich bratranci z přilehlých hvozdů v kraji Lesů, luk a hájů žijí v menších klanech nebo rodinných skupinách buď v menších hradištích a tvrzích, nebo polokočovným způsobem života. Jediné skutečné město elfů Kilima najdeme na severním okraji jezera M'witumi v jižní části hvozdu. Kilima je ukázkovým příkladem elfí architektury, která je i pro laika na první pohled odlišná od běžných staveb. Elfí stavby jsou jednoduché až prosté, a bez zbytečných okrasných prvků. Jedinou charakteristickou výzdobou jsou rostlinné a zvířecí motivy kolem dveří a okenních otvorů, ať už malované nebo vyřezávané. Dominantou města je pětice štíhlých bílých věží postavených na nízkých kopcích, které jako jediné vystupují nad koruny stromů. Zbytek města tvoří nízké, obvykle dřevěné budovy v přírodních barvách utopené v zeleni. Oproti lidským městům je zástavba řidší a roztroušená po lese. Další zajímavostí je, že do města nevede žádná skutečná silnice, ale pouze lesní stezky. Většina návštěvníků a kupců se do města dopravuje na lodích a člunech proti proudu řeky M'alya napájející jezero M'witumi. Cestou zpět se obvykle dopravují po řece až do Jezeří v ústí M'alyy do jezera S'awala.

Největším centrem obchodu s elfími produkty je ale město Fatra. Kdysi původně městečko dřevařů a uhlířů, kde dnes žije přes pět tisíc obyvatel pocházejících jak z původních kmenů, tak příchozích z centra Císařství i velká elfí komunita. Město je vyhlášené především dřevěnými produkty, největší burzou se dřevem a dřevěným uhlím a také kůžemi a kožešinami.

Na jih od Kawan'ga se kopce zmenšují a přecházejí do méně zvlněné krajiny tak charakteristické pro střední a jižní část Jezerního kraje. Kraj mezi hvozem K'wango na severu a Vigaudu na jihu je obilnicí kraje. Díky typickému kontinentálnímu klimatu a přijatelným srážkám jsou tu léta teplá a tak se tu daří především sedlákům pěstujícím nejčastěji obilí, zeleninu a ovoce.

V okolí Vigaudu a Králova brodu pak znatelně přibývá pastvin a dobytkářství a samozřejmě lovců, dřevařů a dalších povolání spojených s lesem. Hlavní dopravní tepnou zdejšího kraje je Váhava, široká, klidná řeka vlévající se do Dlouhého jezera. Její hladinu mezi Královým Brodem a Perleťovem brázdí stovky kupeckých říčních lodí a také císařských vojenských plavidel dohlížejících na bezpečnost. Hlavní město kraje, Perloťov, leží v ústí Váhavy do Dlouhého jezera. Rozkládá se nejen na obou jejích březích a pětici ostrovů v deltě, ale také přímo na vodě. Jedna z městských čtvrtí dokonce stojí na dřevěných kůlech zaražených do dna a mnoho chudších obyvatel města žije na člunech a plovoucích chatrčích. Díky své poloze je Perleťov městem kanálů, podobně jako Benátky nebo Asterionský Erin.

Své jméno a bohatství získal Perleťov díky říčním perlorodkám, kterým se v jeho okolí dařilo, i když v posledních letech si místní stěžují, že jich ubývá. Perleťov dnes žije nejen ze šperkařů, ale také se v něm koncentruje obchod s produkty z východních divokých zemí, olivami a vínem přiváženými z jihu proti Proudu Velké východní řeky, ale samozřejmě i dřevem z Vigaudu a dobytkem a obilím z jihu kraje.

Zatímco západní břeh Dlouhého jezera je schůdný a s pevnými břehy, východní břeh Dlouhého jezera se ztrácí ve stovkách kilometrů zálivů, ostrůvků, mokřadů, bažin a rašelinišť. Oč je terén nepřístupnější pro člověka, o to víc skýtá životního prostoru pro stovky druhů ptáků, plazů, ryb i savců. Mezi nejznámějšími jsou plameňáci, volavky, jeřábi, orli, kormoráni, kočka rybářská a několik menších druhů antilop a jelínků. Díky tomu je kraj oblíbeným místem lovů Perleťovské smetánky.

Larpy & Bonusy
RPG & Legendy
Přednášky & Workshopy
Deskovky a turnaje & Wargaming
Naši sponzoři
Czech Board Games
Czech Games Edition
Mindok
Albi
Rex hry
Altar
Fantasy obchod
Naši partneři
Svět deskových her
Klub deskových her Paluba
Dobrodruhovia